Lukáš Tůma je mladým nadaným módním návrhářem. Už od mala se toužil zviditelnit svým osobitým stylem a hlavně kouzlem. Vtipný mladý muž, co se nebojí jen tak ukázat ve svém extravagantním oblečení na ulici. Také je nadaným obuvníkem a začínajícím brašnářem.
Proč zrovna móda?
Protože mě to baví! Už od čtrnácti-patnácti let jsem sledoval oblečení, a líbilo se mi, jak někteří lidi mají opravdu styl. Já jsem chtěl být taky takový, abych měl svůj vlastní styl. Chtěl jsem se lišit, v každý době je dobrý se lišit.
Kdy ti došlo, že zrovna ty chceš být módním návrhářem?
Když jsem zkusil svojí první mikinu. Tu jsem vlastně ani nešil já, pomáhala mi s ní máma, která se šitím živí. Říkal jsem jí, co všechno na té mikině chci, aby mi to přišila a potom jsem si řekl, že je to vlastně super, vytvářet z něčeho koupeného něco úplně jiného.
Jak nazýváš svůj styl?
Výstřední streetwear. Například, nejsou to jen obyčejný kalhoty, prostě to jsou to kalhoty, na kterých musí něco být. Nejsou to holý modely, nejsou jenom barvený, je na nich i pár přidaných prvků, jako třeba kousíčky látky. Pokaždé něco jiného, co mě zrovna napadne.
Máš také jiné koníčky, než je šití oblečení?
Asi ani ne, ve volným čase odpočívám anebo vytvářím něco nového. Moje práce je můj koníček, můj koníček je moje práce.
Na Instagram hodně často přidáváš fotky se svých bot. Nejsou náhodou boty tvůj koníček?
Je tomu tak. Chtěl bych z tohoto koníčka udělat svoji práci. Boty mají pro mě úplně jiný význam, než oblečení, obojí se v něčem liší. Ovšem zároveň je obojí v něčem super.
Myslíš, že tvé modely mají šanci v tomhle nevyzpytatelném světe uspět?
Určitě jo. Vždycky se najde někdo, komu se bude líbit to co dělám. Je mnohem lepší něco koupit za vyšší částku, něco originálního, co nikde jinde neuvidíš, než chodit cpát peníze mnohem častěji do Fast Fashion a kupovat nekvalitní věci.
Co tě motivuje k práci?
Hudba, kamarádi a zpětná vazba. Všechno to jde ruku v ruce. Když je dobrá hudba, podávám dobrý výkony, a dobrý výkony podávají dobrý ohlasy.
Měl nějaký člověk na tvou tvorbu a rozhodnutí zásadní vliv?
Asi určitě, někdo se někým vždycky nechá inspirovat. Taky ve správnou chvíli, na správným místě můžeš potkat člověka, co ti řekne: ,,Jo, to můžeš dělat, můžeš v tom být dobrý.“ A ty, když si toho člověka ceníš, tak ho poslechneš, zkusíš to, a ve finále se v tom pak najdeš.
Co si myslíš o dnešním stylu oblékání? Je lepší, nebo horší než kdysi?
Někdo má styl a někdo, to co vidí, kupuje. Určitě je mnohem víc značek, které určují, co je trend, jenom kvůli tomu, že si oni s tím dají tu největší práci.
Co vytváříš nejraději?
Záleží, jak to zrovna cítím, když chci dělat boty, tak dělám boty, nekoukám na nic ostatního. To samý u kalhot nebo u bundy. Co mě opravdu nebaví, jsou opravy. Ty lidi, kteří chtějí něco opravit, ty si toho vždycky navymýšlej. Na jednu stranu, často pomůžu někomu, kdo má opravdu rád, nějaký svůj kousek, ale nedělám to rád.
Pracuješ jako krejčí pro Národní divadlo. Pomáhá ti tato práce nějak rozvinout tvé ambice?
Ambice úplně ne. Když jsem tam nastupoval, věděl jsem, že tam neskončím. Chtěl jsem se tam jenom ohřát, nabrat nějaké zkušenosti a po nějaké době jít dál. Teď tam pracuju tři roky a doufám, že za rok, nebo za dva bych mohl být už ve své dílně.
Kam by ses chtěl dostat v životě?
Mít vlastní dílnu. Chtěl bych, aby to byl menší obchůdek s ateliérem a dílnou, kam lidi přijdou rádi. Určitě by bylo hrozně super mít vlastní přehlídku, ale k tomu se vážou strašný nervy. Vymýšlíš ji přes půl roku a dát ty všechny modely dohromady, aby to běželo jak švýcarský hodinky, na to potřebuješ sakra plán. Rozhodně si to chci zkusit! Udělat pár modelů i za předpokladu, kdyby ta přehlídka měla trvat deset minut.
Máš nějaký jiný plán, kdyby tenhle sen náhodou nevyšel?
Nemám. Mám v plánu dělat jen to, co mě baví.
Mnoho mladých lidí studovalo obor, kterému se nakonec nevěnují, jak je to u tebe? Jakou jsi studoval školu a líbilo se ti tam?
Na škole se mi líbilo, vzpomínám na ni jen v dobrém. Studoval jsem obor krejčí na Novovysočanské v Praze 9, takže se tedy držím svého vystudovaného oboru. Mnoho mých kamarádů nedělají ten obor, co vystudovalo. Já si to upřímně neumím přestavit, nevědět, co chci dělat, nebo co mě baví. Mladá generace má v oblibě každý víkend se válet v lihu. Oni si na to zvyknou, a pak už jim je jedno, že dělají práci, která je vůbec nenaplňuje, jen čekají na pátek, aby se mohly zase znovu opít.
Už jsi zažil nějaké negativní ohlasy na tvou tvorbu?
Jasně, že jsem je zažil, to k tomu patří. Někdy si z toho něco vezmu, někdy ty lidi nevnímám, protože záleží, jaký ty lidi mají na to názor. Když přijde někdo s konstruktivní kritikou, tak není problém si to vyslechnout, zareagovat, a hlavně poděkovat za jeho názor, protože tě tohle taky posouvá dál. Jednou mi kamarád řekl, že se mu opravdu nelíbí můj styl. To se mě opravdu dotklo, ale pochopil jsem, že to není jeho šálek čaje. Ovšem, potom to oblečení, které se mu tak moc nelíbilo, jsem přestal vyrábět.
Peníze a sláva, tohle na tebe pravděpodobně čeká, kdybys uspěl. Je to opravdu hlavní důvod, proč děláš, to co děláš?
To asi ne. Jasně, že jsou peníze podstatný, ale jen když dostáváš nějaký adekvátní peníze, a děláš co tě baví. Nemusíš se stresovat s každou korunou a žiješ docela šťastný život.
Co tvá rodina a přátelé říkají na tvá plány do budoucna?
Podporují mě. Některý myšlenky se jim líbí, s některýma si dokážeme promluvit o tom, že mi dají svůj, což mě určitě v něčem posouvá. Rozmyslím si potom, zda co chci je opravdu splnitelný. Celkově jde o zpětnou vazbu.
Věříš v osud? Jaká je tvoje životní filozofie?
Bez práce nejsou koláče. Nikomu nic nespadne do klína jen tak. Všemu musíš něco obětovat, aby ti to ve finále taky něco dalo.
Máš něco, co bys chtěl sdělit čtenářům?
Jelikož je to můj první rozhovor, tak jsem z toho trochu vystresovaný. Doufám, že jsem vás moc nenudil.
Pokud Vás zaujala tvorba Lukáše Tůmy, můžete ho sledovat na jeho Instagramu: @lukas.tuma.7
