Jan Bareš je stále studujícím kadeřníkem, který má už mnoho zkušeností za sebou. Má správný přístup k životu a v hlavě to má opravdu srovnané. Jeho zákazníci nejenže odejdou s novým výtvorem na hlavě, ale i se zlepšenou náladou. Pozitivní a hlavně pracovitý mladík, co si jde za svými sny.
Jak si se k tomuto řemeslu dostal?
Začalo to docela v brzkém věku. Mohl jsem si vybrat jít ve šlépějích své mámy, což znamenalo zkusit ekonomickou školu, anebo zkusit jít po stopách svého bráchy a to jít na kadeřníka. Nicméně jsem první rok zkusil jít na ekonomku, nebyl jsem v tom nejhorší, měl jsem dobré známky, ale zjistil jsem, že mě to nebaví! Došlo mi, že mám v tom povolání raději svobodu a proto jsem se rozhodl, že přestoupím na kadeřníka.
Stříhání vlasů, barvení, upravování… Není tohle spíše ženská práce? Nepatří kosmetická práce spíše ženám?
Myslím si, že určitě patří, ale i nepatří zároveň. Například, my chlapi jsme barvoslepí, nevidíme tak široké spektrum barev jako ženy, takže občas najít rozdíl mezi červenou a vínovou je solidní problém. Každopádně, my muži víme, co se líbí jiným chlapům, nebo máme větší smysl pro detail.
Když nepočítáme školu, věnuješ se tomuto oboru i nějak jinak?
Určitě. Stříhám a barvím rodinu, blízké, kamarády apod. Zařídil jsem si stáž ve VOGUE, tam jsem mohl česat modelky, dostat se do backstage, díky tomu jsem mohl nahlédnout do toho, jak takové akce fungují. Dostal jsem se i na Fashion Week, tam jsem viděl, že tenhle obor není tak snadný, jak si hodně lidí myslí. Všechno tohle zrealizovat je opravdu šílené.
Jaké jsou klady a zápory v tomto oboru?
Nejdřív bych začal pozitivně. Určitě v sobě probudíte nějakého kreativního ducha. Víte, jak využít všemožné pomůcky, jak vylepšit účes, nebojíte se experimentovat. A to negativní je to, že vám to hodně rychle otevře oči. Ze začátku jsem si myslel, že půjdeme okamžitě stříhat, barvit a dělat jiné šílenosti, ale hned od první hodiny v prvním ročníku na škole zjistíte, že jenom natáčíte vlasy na umělých hlavách. Ta zajímavá část začne až v druhém ročníku.
Kteří ze zákazníků jsou náročnější? Muži nebo ženy?
Myslím si, že určitě ženy. Ovšem, když přijdou pánové, kteří vědí co, chtějí, tak umí být stejně nároční, jako ženy. Každopádně u ženského pohlaví je asi nejhorší to, že chtějí všechno hned. Abych vysvětlil, co tím myslím. Před pandemií bylo v módě mít bílé vlasy. Jenže bílá barva není pro ten vlas přirozená, prostě neexistuje. Většinou se na takové změně pracuje dva roky. Ale vysvětlovat nějakým zákaznicím, že ze dne na den nezměníte své tmavé vlasy na bílé, tak je to opravdu náročné.
Sleduješ nové hity, metody stříhání apod.? Nebo se držíš klasiky?
Můj Instagram je plný samého stříhání, takže určitě sleduji trendy. Nicméně, je doba, kdy se nedá pořádně učit co je zrovna v módě, jednou jsou to devadesátky, pak zase první republika… Ale snažím se držet toho, co právě letí.
Jakou část u upravování vlasů nemáš rád?
Účesy jakéhokoliv druhu. Když mě někdo požádá o copánek, tak se mi začne klepat ruka a s hrůzou ho tedy upletu. Je to paradox, já vím. Kadeřnicina je převážně o účesech, ale já je prostě nemám rád. Raději se postavím jiným výzvám, jako jsou složité střihy.
Je lepší si otevřít vlastní salón, anebo v nějakém začít pracovat a postupně se vypracovávat na vysněnou pozici?
Asi jenom blázen by si otevřel salón hned po škole. Člověk nemá tolik zkušeností, neumí si vést účetnictví a hlavně na začátku toho všeho nemá finance. Před třiceti lety to bylo jiné, mnoho lidí by si ho hned otevřelo, ale to byla jiná doba. Dnes je riziko, že když si otevřete salón, tak můžete lehce zkrachovat. Je lepší pár let být někde zaměstnán, nabírat zkušenosti a teprve potom začít s projektem. Abych pravdu řekl, ty zkušenosti jsou opravdu důležité. Ve třetím ročníku jsem zjistil, že neumím ani pořádně umýt hlavu. Je důležité znát ty produkty a metodu toho mytí. A takových maličkostí si všimnete jenom, když víte, že se to stále učíte. Když si otevřete vlastní salón, lidé spoléhají na to, že všechny prostředky a procedury znáte, a vy na to vlastně spoléháte taky. Takže, raději budu nejdřív u někoho pracovat, abych se všechno ,,doučil“ a až časem, bych začal podnikat sám.
Kam by ses chtěl v životě dostat?
Určitě bych chtěl mít vlastní salón. Jenže to není tak jednoduché, poslední dobou se s kadeřnictvími roztrhl pytel. Ale i s tímhle předpokladem bych do toho šel, chci mít svojí klientelu apod.
Myslíš, že komunikace se zákazníky je důležitá?
Určitě na 200%. Ať už kdokoliv dělá cokoliv, jak barvení, nebo stříhání, pořád to závisí na té domluvě. Já jsem zrovna člověk, co se zeptá klidně stokrát, aby byl ten člověk s těmi vlasy spokojený. Ta komunikace je možná ze všeho nejdůležitější, víc než celé stříhání. Člověk by měl být v tomhle pokorný a empatický. Musí umět naslouchat. Občas se divím, co všechno se od lidí dozvím.
Stalo se ti někdy, že byl nějaký klient s tvojí prací nespokojený?
Stalo se mi to s jednou slečnou. Ta měla tmavé vlasy a přišla s prosbou, že je chce mít blond. Jak hodně lidí ví, tak pokud si kupujete barvu z drogerie, tak to nejde snadno odbarvit. Ptal jsem se slečny, zda byla barvená a ona mi odpověděla, že ne. No, nicméně, skončilo to tak, že měla kdysi barvené vlasy z drogérie a zjistila, že aby dostáhla blond vlasů, bude to na delší trvání. To se jí samo sebou nelíbilo a utekla. Tohle je přesně ten důvod, proč je komunikace se zákazníky důležitá… A taky proč zrovna nemáte lhát svému kadeřníkovi!
Dostal jsi se někdy do stavu, že jsi se chtěl ,,vykašlat“ na tento obor?
Tenhle stav přišel hned, co mi otevřel oči první ročník na škole. Chtěl jsem stříhat, barvit, tvořit, ale to nebylo možné. Taky jeden z důvodů, proč jsem chtěl s tímhle seknout bylo to, že jsem nebyl zrovna své mistrové oblíbenec. Každý den se na mě křičelo a bylo toho hrozně moc. Jenže, časem mi došlo, že to se mnou mysleli dobře, snažili se ze mě dostat to nejlepší, jednu dobu toho na mě bylo opravdu hodně. Nevěděl jsem, zda se nemám náhodou vrátit na tu ekonomku, ale nakonec jsem si řekl, že to musím vydržet, protože začátky jsou vždy těžké. A vyplatilo se to.
Co tvá rodina a přátele říkají na tvé plány do budoucna?
Já si myslím, že má rodina a přátelé jsou spokojeni už teď. Nechat se ostříhat kdykoliv je potřeba… No, kdo by to nechtěl? Moje máma a celkově, celá rodina mě hrozně podporují. Nikdo na mě netlačil, nikomu nevadilo, že chci studovat odborné učiliště. Prostě mi řekli, ať dělám, co mě baví.
Co si myslíš o dnešním stylu účesů?
Je jich spousta špatných, ale i spousta dobrých. Je to stvořeno tím, že máme takovou tu svobodu a volnost. Každý si může nosit co chce, může vypadat jak chce. Jsem rád, že je v tom nějaká rozmanitost. Zrovna teď se zase obnovil účes mullet alias ,, na Jágra“. Já tomu říkám: ,,V předu party a vzadu byznys.“
Věříš v osud? Jaká je tvá životní filozofie?
Na osud nevěřím. A jaká je moje životní filozofie? Bez práce nejsou koláče. Už se to říká od mládí a je to tak. Málo kdo je schopný hned po škole pracovat a očekávají, že jim všechno spadne do klína. To tak nefunguje.
Máš něco, co bys chtěl sdělit čtenářům?
Zkoušejte cokoliv. Když nevíte co dělat, tak něco zkuste! Nebojte se najít to, co vás může začít bavit!
Pokud Vás zajímá tvorba Honzy Bareše, můžete ho sledovat na Instagramu: @honza_bares_
Instagram Bee Cast: @beecast_
