Mnoho lidí bojuje samo se sebou. Bojí se vyjít na světlo se svou opravdovou tváří. Adam Šprunk patří k těm odvážlivcům, kteří se rozhodli být takoví, jací jsou. Adam je odvážný mladý muž, který si neprošel růžovým parkem, aby mohl dosáhnout svého vysněného života. Proto se nám rozhodl poskytnout rozhovor o jeho životě, jako transsexuála.
Co je to transsexualita?
Transsexuál je člověk, který se narodil do těla jiného pohlaví. V mém případě je to tak, že jsem se narodil jako žena, ale cítím se jako muž.
Kdy ti došlo, že jsi transsexuál?
Já jsem měl takové sporné myšlenky od dětství. Cítil jsem se jinak, než ostatní. Všichni byli sami se sebou spokojení, ale já jsem byl takový ten outsider, který se nějakým způsobem cítil jinak. Dlouhou dobu jsem si myslel, že patřím do nějakého nápravného zařízení, že se mnou není něco v pořádku. Opravdu jsem se bál, že mě zavřou někam na psychiatrii. Jednoho dne, to mi bylo 15 let, jsem přišel k transsexualitě skrz seriál. Ten seriál se jmenuje ,,The Fosters“ a v něm byla postava transsexuála, který měl po všech operací a najednou se to stalo. To bych mohl být já! Rázem mi všechno začalo zapadat. Od té doby jsem věděl, co jsem zač.
Co všechno musí člověk podstoupit při změně pohlaví?
Toho je celkem řada. Na začátku je důležitý si říct, zda si je člověk opravdu jistý s tou změnou apod. Je důležité sám sebe přijmout takový, jaký je! Další krok je takový, že se člověk musí objednat k sexuologovi, tam k němu asi tři měsíce docházíte a povídáte si. On vás pošle na dvě různá vyšetření, to jsou interna, psycholog a endokrinologie. Potom dostanete recept, který je na bázi těch výsledků. Po třech měsících dostanete hormony. To je buď estrogen, nebo testosteron. Rozlišuje se to podle toho, na jaké pohlaví se měníte. Potom vás čeká zkušební rok, kdy musíte mluvit, a i se chovat v té roli toho pohlaví, na který se cítíte. Což je důležitá podmínka, abyste mohli jít ke komisi, která vám buď povolí, anebo nepovolí operace. Nejdříve jdete na operaci, kterou si sám sjednáte, ve většině případech je první mastektomie, tak slouží k odstranění prsní žlázy . Anebo jdete na hysterektomii, která je možná až od 18let, což je vyndání dělohy a vaječníků, a také po ní máte oficiálně změněné pohlaví. Potom, co podstoupíte tyto operace, tak můžete jít na faloplastiku.
Jak je to s financováním tvé proměny? Proplácí ti to pojišťovna?
Transsexualitu v podstatě platí pojišťovna, až na testosteron, který si platím sám, ale není to nic zas tak drahého. Sám osobě si kupuji krabičky na půl roku a vyjde mě to na tisíc korun. Nicméně, až půjdu na hysterektomii, zaplatím si nadstandard. Je to kvůli tomu, abych na gynekologii nerozrušoval ženy. Normálně si ten nadstandard platit nemusíte. Dále se musí platit faloplastika.
Potýkáš se s lidmi, kteří nesouhlasí s tvoji změnou pohlaví?
Musím říct, že mám až neobvykle kladný přístup ohledně transsexuality z mého okolí. Rodina to vzala skvěle, z kamarádů se nikdo nenašel, kdo by s tím měl problém, ani jak v bývalé škole, tak na mé dosavadní. Na začátku toho všeho, mělo pár lidí problém mi říkat ,,novým“ jménem, ale jak šel čas, tak si všichni zvykli. Nicméně, před tak rokem jsem měl kanál na YouTube, a tam se našlo pár lidí, kteří mi psali docela hnusné komentáře.
Bylo těžké udělat tak zvaný ,,coming out“?
Tak ten coming out zas tak těžký nebyl, kdysi jsem to napsal na Instagram. Samozřejmě, že bylo docela stresující čekat na reakce ostatních, ale nakonec jsem dostal samé pozitivní reakce. Mnohem těžší bylo se s tím smířit. Zkusit si to srovnat v hlavě, všechny pocity apod. Jak už jsem zmínil, opravdu jsem si myslel, že je se mnou něco v nepořádku. Z tohohle důvodu jsem to opravdu oddaloval. Ovšem, první člověk, kdo věděl, že jsem trans, byla kamarádka. Až časem jsem to řekl ostatním přátelům a rodině.
Co tvá rodina a přátelé říkají na tvůj styl života? Souhlasí s ním? Nemají sami problémy se s tím nějak smířit?
Tak samozřejmě to bylo nejtěžší pro rodinu. Neodkážu si představit, jak to muselo být těžký pro mojí mamku. Vůbec jsem jí ani nedával za zlý, že si dlouho zvykala a dodnes asi zvyká. Podle mě s tím neměla žádný problém, že chci tuhle velkolepou změnu, jen se s tím musela smířit. Já si pamatuji, jak jsem jí napsal opravdu dlouhý dopis a šel jsem se ven projít. Měl jsem opravdu velký strach. A pak mi najednou přišla zpráva, na kterou nikdy nezapomenu: ,,Zlato nic se nezmění, jak tě to mohlo napadnout? Budu tě mít stejně ráda. A jestli se touláš jenom kvůli tomu, tak se vrať.“ Vím, měl jsem štěstí, že moje máma to vzala opravdu v pohodě, za to jsem jí nesmírně vděčný.
Jaké jsou tvé koníčky?
Jak jsem už zmiňoval, tak seriály. To je opravdu moje vášeň. Díky tomu i uvažuji nad tím, že bych se moc rád stal hercem. Prostě a jednoduše, celá kinematografie je velikou součástí mého srdce.
Co chceš v životě dosáhnout?
Rád bych se dostal k tomu herectví, ať už třeba za 10 let, nebo někdy později. Nicméně, chci hlavně dosáhnou toho, abych mohl mít rodinu. Hrát si s dětmi, když přijdu z práce domů. To je pro mě asi ten největší sen.
Myslíš, že tvá orientace bude způsobovat v budoucnu např. ohledně tvého zaměstnání nepokoje?
Znám mnoho lidí, o kterých by málo kdo řekl, že jsou to transsexuálové. Já si myslím, že když vyloženě nebudu o sobě hlásit, že jsem trans, tak by žádné nepokoje být nemusely. Samo sebou, rád o tom mluvím, rád sdílím tyhle informace, protože chci, aby se o tom nějak mluvilo. Chci aby to bylo normální téma, aby nás lidi neodsuzovali. Zase na druhou stranu, nechci nikomu cpát, co jsem zač. Spíš mi nedělá problém o tomhle tématu mluvit, když se mě na to někdo zeptá. Je možné, že to v práci nebudou muset vědět. Já to nikomu cpát nebudu.
Jaký máš názor na LGBTQ komunitu?
Já v podstatě gaye, lesby atd. neřeším, ať si každý dělá co chce. Já je vidím jako normální lidi, s tím, že chtějí být se sebou spokojení, anebo milovaní. Nemůžeme se koukat na to, jakou kdo z nás má orientaci. Musíme se koukat na co, jací jsme uvnitř. Určitě, každý z nás poznal nepříjemného homosexuála nebo heterosexuála, ale to je jeden ze sta. Všichni jsme jiní a nemůžeme všechny házet do jednoho pytle.
Myslíš, že Česká republika se snaží těmto lidem dávat prostor a šanci na normální život? Nebo tuto komunitu odsuzuje?
Taky záleží, zda se myslí obyčejní lidi, anebo politici. Co se týče té politiky, tak proti heterosexuálům mají nějaké výhrady. Například v adopci apod. Myslím si, že nám transsexuálům, se stát snaží vyjít vstříc. Všude jsou sem tam nějaké výjimky, ale to jsou všude. No a co se týče obyčejných lidí, tak to je trochu složitý. Někdo s touto komunitou souhlasí a někdo ne, ale čím déle se LGBTQ řeší, tím víc je to normálnější pro nás všechny.
Co je na procesech změn pohlaví nejnáročnější?
Samozřejmě, jeden z těch procesů jsou operace. Je to řezná rána do těla. Člověku trvá týdny, než se dá dohromady. Jinak je to individuální, každý má ten práh bolesti jinde, i tu zkušenost. Podle mě je ale nejtěžší ten čas, všechno to hrozně dlouho trvá, než jste tím, kým tak toužíte být.
Věříš na osud? Jaká je tvá filozofie?
Nevím, zda věřím přímo na osud, ale myslím si, že co se děje teď, tak by to mělo být. Jestliže jsem transsexuál, tak prostě jsem transsexuál. Já sem na to opravdu hrdý. Už kvůli tomu jsem si prošel, čím jsem si prošel. Díky tomu jsem silnější. A co na mě čeká v budoucnu? No co bude, tak tak bude dáno. Pokud například nedodělám školu, tak to hold má tak být.
Chtěl bys něco vzkázat čtenářům?
Pokud si tu nějaký transsexuál čte tento článek, tak se nebojte udělat ten coming out. V dnešní době jsou lidé mnohem otevřenější. Nebojte se být tím, kým jste. Sice to bude trvat dlouho, projít si všemi těmi procedurami apod., ale nakonec sklidíte své ovoce. Neodsuzujte lidi podle toho, jakou mají orientaci, či zda jsou trans.
Pokud máte nějaké další otázky ohledně transsexuality, můžete kontaktovat Adama na Instagramu: @adam_sprunk
Instagram Bee Cast: @beecast_
